Výnimočne dnes umlčím samú seba a nechám priestor niekomu omnoho viac skúsenejšiemu a obdivuhodnejšiemu, než som ja, ktorého slová sú trpkou pravdou človeka. Pred tým, ako sa mi dosťahuje film, by som si sem chcela uschovať niektoré úryvky z jeho knihy Čierny obelisk.
- Jiří Kroll o Prvej svetovej vojne a nemeckom nacionalizme;
,,Ve Wunstringenu zabili člověka! Zmařili lidský život. Zničili nečí svět. Když někoho zavraždí, když někoho zabijí, vždycky jako by to byla první vražda v dějinách lidstva. Kain a Abel, pořád se to opakuje. Kdybyste si to jednou ty a ti tví kumpáni vtloukli do palice, nebylo by na téhle jinak posvěcené zemi tolik válečnického pokřiku!"
,,Pak by z nás byli otroci a sluhové! Všichni bychom se plazili před nelidskou versailleskou smlouvou!"
,,Versailleská smlouva! To se ví!" Jiří udělá ješte krok a kolem něho se vznáší hustý oblak vúně ze svařeného vína. ,,Kdybychom byli vyhráli válku, zahrnuli bychom přirozene nepřátelé láskou a dary, že? Už jsi zapomněl, co všechno jste chtěli ty a tví přátelé anektovat? Ukrajinu, Brie, Longway a celou francouszkou rudnou a uhelnou pánev! Vzali nám snad Porúří? Ne, ješte pořád je máme! Chceš tvrdit, že by naše mírová smlouva nebyla desetkrát tvrdší, kdybychom si mohli diktovat? Copak jsem na vlastní uši neslyšel, jak sis ješte v roce 1917 otvíral hubu? Francie měla být státem třetího řádu, měli jsme obsadit obrovské plochy Ruska a všichni nepřátelé měli platit a dodávat reparace až do poslední kapky krve! Tos říkal ty Jindřichu! Teď ale řveš s celým sborem o nespravedlnosti, která nás postihla! Je mi na blití z vaší sebelítosti a pomstychtivého řevu! Vinen je vždycky někdo jiný! Smrdíte tou svou spravedlností na sto honú, vy farizejové! Což nevíte, že správný chlap se pozná především podle toho, že se přizná k tomu, co udělal? Vy jste ale odjakživa snášeli největší příkoří a od Boha se lišíte jen tím, že Búh ví všechno, kdežto vy víte všecko mnohem líp."
- rozhovor medzi Ludvíkom Bodmerom a kňazom Bodendiekom;
,,Snášenlivost - " protahuje Bodendiek.
,,Snášenlivost!" opakuju. ,,Ohled na druhého. Porozumění pro druhého. Nechat každého žít, jak chce. Snášenlivost, která je v naší mírumilovné vlasti cizím slovem."
,,Zkrátka a dobře anarchie," odpovída Bodendiek tiše a náhle velmi ostře.
Stojíme před kaplí. Světla svítí a pestrá okna se útěšně třpytí do vlajíciího deště. Z otevřených dveří je cítit slabou vúni kadidla.
,,Snášenlivost, pane vikáři," pravím. ,,Žádná anarchie, a vy víte, jaký je v tom rozdíl. Ale nesmíte to přiznat, protože vaše církev tento rozdíl nezná. Jste samospasitelní! Nikdo nemá nárok na nebe, jen vy! Nikdo nemúže dát rozhřešení, jen vy! Máte monopol. Neexistuje jiné náboženství kromně vašeho! Vy jste diktatura! Jak tedy múžete být snášenliví?"
,,Nemáme to zapotřebí. Máte pravdu."
,,Ovšem," říkám a ukazuji na osvětlená okna. ,,Támhleto! Útěcha v životní úzkosti! Už nemysli, vím všechno za tebe! Slibování nebe a hrozba peklem. Hrajete si takhle s nejprostšími city, ale co to má společného s pravdou, s touto fatou morgánou našeho mozku?"
- doktor Wernicke Ludvíkovi Bodmerovi;
,,Nepodceňujte moudrost církve. Je to jediná diktatura, která nebyla po dva tisíce let svržena."
na záver už len pstruhy:
Pstruzi leží na stole s očima v sloup. Na šedozelené kúži mají spoustu červených skvrn. Upřeně na ně hledíme. Do místnosti, kterou ještě před okamžikem vála nesmrtelnost, vklouzla znenazdání opět potichu smrt - tiše a mlčky, s výčitkou, již vznáší tvor proti vrahu a člověku všežravci, který žvaní o lásce a míru, a přitom podřezává krky beránkúm a zabíjí ryby, aby načerpal sílu pro další mluvení o míru a lásce.
